Dřep

Co je pro člověka přirozené? Stokrát se během dne ohnout nebo jít stokrát do dřepu? 

Proč se tedy my neustále při různých činnostech ohýbáme? Může za to sedavý způsob života, naše svaly se zkracují a ochabují a také jsme se tento stereotyp naučili od dospělých v našem dětství.

Nejde o to, abyste se už nikdy k ničemu neohnuli, problém je v četnosti a z toho plynoucího zatížení stále stejných úseků páteře. Svým klientům radím, během běžných denních aktivit si na toto dávat pozor. A když se občas pro něco ohnete, vůbec nic se neděje Nemusíte se bát, že by se vám páteř přestala hýbat. 

Díky lepším pohybovým stereotypům si zachová svou hybnost. Problém s její tuhostí přichází spíše po dlouhodobém přetěžování jednotlivých úseků. V některých asijských zemích je naprosto běžné sedět v hlubokém dřepu, proč bychom se o to nemohli pokusit i my? 

To, do jak hlubokého dřepu se dostaneme, ovlivňuje nejen technika, anatomické poměry, ale může to být třeba nedostatečný pohyb kotníků daný například zkrácením achilovek a tuhost kyčlí. Ta je způsobená zejména oslabením a zkrácením zevních rotátorů a s tím související stažení adduktorů a flexorů kyčle. Během dřepu bychom měli udržet napřímení páteře a hloubku dřepu zvětšovat postupně.

 Jít pouze tak hluboko, abychom si udrželi stabilní jak páteř tak pánev a správnou centraci dolních končetin. Na terapii vyšetříme, co přesně omezuje váš pohyb. A můžeme na hloubce dřepu a vaší ideální technice pracovat. Tato pozice ve spojení se správným dechovým stereotypem má mimo jiné i mnoho benefitů pro náš trávicí systém. 

Pojďme naše klouby používat v plném rozsahu!