Strečink ano či ne?

Záleží na tom, jaký druh strečinku provádíme, jakým způsobem a kdy. Příkladem nevhodného strečinku je například protahování hamstringů s ohnutými zády a to ještě před fyzickou aktivitou.

Ještě stále mnoho lidí řeší bolesti protahováním. Bohužel však ve smyslu pasivního protažení svalu bez jeho současné aktivity a chybí i centrované nastavení jednotlivých segmentů. Zkrácené svaly však bývají zároveň i slabé a je nutné řešit obě složky. Výhodou je využít excentrické kontrakce, kdy dochází k natažení svalů a současně i jeho zatížení.

Rozlišujeme dva druhy strečinku a to statický a dynamický.

Dynamický strečink

• jde o kontrolovaný pohyb do krajní pozice, po jejím dosažení se opět vracíme zpět, opakujeme několikrát

• svaly jsou poté pružnější, lépe reagují na zátěž a nemají sklon ke zraněním

• vhodný před i po fyzické zátěži

Statický strečink

• protažení se odehrává v krajní pozici s výdrží 20 - 30 sekund

• ne před fyzickou aktivitou, možno použít spíše po tréninku, když už jsou svaly zahřáté

Osobně obě varianty strečinku využívám v pozicích vycházejících z principů vývojové kineziologie, kdy dochází k aktivitě bránice a HSS a klouby jsou v centrovaném nastavení.

Pro zdravý kloub je důležitá mobilita, která zahrnuje jak jeho sílu a stabilitu, tak i fyziologický rozsah pohybu. Z toho vyplývá, že mobility nelze dosáhnout pouze klasickým protahováním.

Výborným doplňkem mobility je i válcování pomocí foam rolleru. Před výkonem rychlejším pohybem sval prokrví a zahřeje, po výkonu pomalejším rolováním usnadní rychlejší regeneraci. Můžeme také zlepšit vnímání dané oblasti, když zamíříme pozornost k místu, které válcujeme. Vhodné též působit na svaly ve svalových smyčkách (rolovat v rámci svalových řetězců)